Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rusko a Kazachstán na motocyklu 2017, část 3. Od Uralu do Novosibirsku

25. 7. 2017

8.-10.den (10.-12.6.2017) - Od Uralu do Novosibirsku, 1849 km

První den na Sibiři vstáváme v 8,15, jako obvykle. Včera by to ještě bylo v 6,15.  S posunem času problémy nemáme. V devět jsme sbalení a vyjíždíme. Kamiony jezdily celou noc, ráno asi mají bezpečnostní přestávku a nám se jede líp. Blízko za Uralem je první sibiřské město, milionový Čeljabinsk. Objíždíme ho velkým severním obloukem. Je tam hezká krajina a žádný provoz. V Čeljabinsku se za války vyráběly tanky T 34 a raketomety Kaťuša. Žádný nepřátelský bombardér neměl šanci tak daleko doletět. Město absolvovalo havárii v jaderné elektrárně v roce 1957, katastrofa se tutlala. Poslední  slávu městu přinesl obrovský meteorit o průměru až 17 metrů, který přistál nedaleko 15.2.2013. Nedaleko Čeljabinska je nejjedovatější místo na světě - jezero smrti Karačaj. Strávíte u něho 5 minut a budete tak ozářeni, že umřete.

53-mesity-zmizely.jpg56-spolecnici-na-silnici.jpg

 

 

 

 

 

 

Cestou do Omsku je třeba objet výběžek Kazachstánu krajinou stepí a bezodtokových jezer. Kolem silnice je vše rozmáčené nebo zaplavené, prší v Kurganu,v Makušinu i v Omsku. Konečně se nám podařilo koupit podrobný autoatlas Ruska a přilehlých zemí. 

60.jpg62-kde-jsme.jpg

 

 

 

 

 

Jágrův Omsk je má 1,14 mil.obyvatel a říká se mu Západní brána Sibiře. Jako všechna města začíná Omsk nepěknými fabrikami a neskutečným množstvím autoservisů a samozřejmě aut. Kam proboha o víkendu všichni jedou ? Chtěli jsme si tu dát kafe, ale nebylo pár kilometrů kde. Před prodejnou BMW jsme odbočili na Novosibirsk do klidnější oblasti rodinných domků. Během nákupu v Produktech jsme si posunuli hodinky (+4) a Jirka zjistil, že nám tečou vidle. Domorodec nám nabídl, ať jdeme spát k němu, je neděle, nikdo nám to neopraví. Cesta vedla neuvěřitelně rozbahněnou děravou cestou, tak jsme se na to vykašlali. Vedla mezi novostavbami domů satelitního městečka, zde říkají prigorodku. Jezdí po ní nová pěkná auta.

63-omsk.jpg64-v-satelitnim-mestecku.jpg

Nedaleko jsme si našli březový hájek s loučkou pro stan. To už jsme věděli z SMS, že tekoucí vidlice ničemu nevadí, máme tam dát hadr, aby to neteklo na Jirku a řešit až doma. Po osmi dnech jsme nejeli až do večera a dali si trochu odpočinku. Poprvé jsme byli v sandálech, sušili věci, pili točené pivo, co nám dali v obchodě do petky. Spát jsme šli s tím, že ráno to otočíme do Kazachstánu, prostě na Bajkal nepojedeme.

Ráno svítilo sluníčko a vše bylo jinak, jedeme dál na východ. Byl to zatím nejkrásnější den. Překonali jsme  Barabinskou step, co se rozkládá mezi veletoky Irtyšem (ten jsme přejeli v Omsku) a Obem, nad námi byla modrá obloha s naducanými bílými mráčky.  Začala nová etapa cesty - příjemná a radostná.

70-barabinska-step.jpg Na rozdíl od většiny sibiřských měst,  založených okolo pevností v  18.století, Novosibirsk byl založen   až v roce 1893 při stavbě  Transsibiřské magistrály, se kterou  jedeme souběžně od Omsku a  povíme o ní víc později.

 

Obrovské město jsme si prohlédli ze severního obchvatu. Přání spát na břehu Obu se nepodařilo splnit. Byl tam sice areál s chatkami, stan si ale máme postavit za plotem. Jenže tam všude byli poprvé za celou cestu tak velcí a krvežízniví komáři, co lezli kousat i pod přilbu, že jsme zbaběle zdrhli pár kilometrů od řeky. Nejdřív jsme ale pokecali s lidmi, co sem přijeli v krásně renovované Volze z roku 1960  z Altaje na dovolenou.

Za sebou jsme v Novosibirsku měli 5 838 km.73--rodinka-z-hor.jpg