Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rusko a Kazachstán na motocyklu v roce 2017, část 2 : Od Moskvy za Ural

24. 7. 2017

Všechny dny jsou podobné : Silnice, kamiony, nudné okolí. Jenom tráva, břízy. Před Nižnim Novgorodem nás potěšila benzínka s WIFI.

Nižnij Novgorod, starobylé město s prý pěkným kremlem (s malým "k" to znamená pevnost) ze 16.století, odkud je výhled na soutok řek Oka a Volha, si ze školy pamatujeme jako město Gorkij. Tak se jmenovalo v letech 1932-1990. Ve spolupráci s Fordem tu byla v 30.letech vybudována automobilka GAZ. Taky se tu kompletovala letadla MIG a Jakovlev.

depositphotos_11605728-stock-photo-summer-view-oldest-part-nizhny.jpgZa 2.světové války to bylo nejbombardovanější město na světě : mezi roky 1941 a 1943 absolvovalo 43 náletů s 33 394 bombami. Zahynulo při tom  jen 457 lidí. Jak jsme přečetli, tak předáváme ...Po válce do roku 1991 bylo město uzavřené pro cizince. V letech 1980-1986 tu byl ve vyhnanství Sacharov. Příští rok se tu bude konat (také) mistrovství světa ve fotbale.  .ant378c6b_niznij_novgorod.jpg

Náš pokus navštívit toto město skončil v obrovské zácpě na předměstí. Pokračovat přískoky po hnusné silnici do centra tohoto 5.největšího ruského města (1,266 mil.obyvatel) se nám nechtělo.  

Několikrát za den jsme projeli malá, ale totálně ucpaná města. Co tu vlastně pohledáváme, 3 000 km od domova? Stejně daleko je to do Algercias, kolik krásných míst člověk projede, pak ho čeká Portugalsko nebo Maroko. 3 000 km je to do Murmansku čarokrásnou Karélií nebo do severního Norska. Taky do Batumi, kde začíná pěkná Gruzie. A co čeká nás ? Další tisíce kilometrů mezi kamiony ? V Evropě jezdíme po nejmenších silničkách a tady ... Poprvé přemýšlíme o tom, zda cesta dál za to stojí.21.jpg

Pochmurná nálada nás vždy opouští večer a ráno při táboření. Vždy jsme našli pěkné místečko, pochutnáváme si většinou na večeři z našich zásob i ruských nákupů. Jídlo tu mají fakt dobré.

Zpestřením na této jednotvárné cestě byl vjezd do republiky Tatarstán.Zrovna nepršelo, nepršelo, ale bylo jen 14,5 stupně. Dokonce dočasně ubyly kamiony, pak se zase odkudsi vynořily. Hlavní město Tatarstánu je  starobylá Kazaň,založená roku 1005.. Patřila do Zlaté hordy, v 16. století byla dobyta Ivanem Hrozným, od té doby je Tatarstán součástí Ruska. Přes všechny pokusy kulturních křesťanů zlikvidovat původní obyvatelstvo je zde stále 50 procent muslimů. V srpnu 1918 ovládli Kazaň českoslovenští legionáři, kteří bojovali proti bolševikům a potřebovali se dostat domů. Přímo je to 6,5 dne, přes Vladivostok jim to trvalo přes dva roky. 

V Kazani jsme si uvědomili znovu, co znamená Rusko. Studovali tu L.N.Tolstoj a Lenin. Ten se narodil prý nedaleko odtud. Směrovka do jeho rodného Uljanovsku (původně Simbirska) ukázala 200 km. Nedaleko = cesta z Brna do Prahy. Napadá nás - co tu pohledávali Napoleon a Hitler ? Ty obrovské rozlohy, na jejichž začátku se nacházíme, v životě nemohli dobýt...kazan.jpg_tatarstan_republic_-2008-03-.svg.png

 

 

 

 

 Vlevo je Kazaň. Červený  flíček je Tatarstán.

Velká města leží u velkých řek. Další velká řeka se jmenuje Kama. Přejíždíme ji a vítá nás nápis : "Kamo, tvá energie slouží vlasti". Obrovská elektrárna a za ní začíná město,o kterém jsme nikdy neslyšeli. Naberežnyje Černy, v letech 1982-88 se město jmenovalo Brežněv. 30-zabocujeme-pres-reku-kama-do-mesta.jpgMá jen půl milionu obyvatel,proto jsem si řekli, že pojedeme do centra. Taky proto, že tu mají muzeum s pěkným názvem . " Muzeum historie a bojové slávy automobilových vojsk". Město je ale významné tím, že se tu vyrábějí automobily KAMAZ, naši nejčastější parťáci na této cestě. Do centra jsme jeli asi 15 km ošklivým předměstím plným servisů zejména značky KAMAZ,  pneuservisů a dalších nepěkných budov. Uprostřed aut a smradu a dýmu jsme dojeli k ceduli : Centrum,Kamaz 6 km rovně, Ufa doprava. Po absolvování nekonečně dlouhé fronty k semaforu, která se nedala předjet, jsme odbočili doprava. 

23.jpg28-jsme-u-muslimu.jpg

 

 

 

 

Za Kazaní jsme si koupili pivo s poetickým názvem "Široká duše". Pro info : 1,5 litru za 120 rublů (48 Kč). Řidič kamionu, typický Tatar, nám popřál štastnou cestu. Říkám : "Spasibo". On, že to je špatně, že musím říct po tatarsku : "Rechmet".

Za Tatarstánem je republika Baškorstán. Taky tady žijí napůl Rusové a napů Tataři s Baškiry ( vypadají stejně a taky jsou muslimové). Obě tyto "republiky" mají svůj jazyk, takže i názvy měst jsou dvojjazyčné. Jeli jsme tu ráno, to nejezdí tolik kamiony a cesta je příjemná, i krajina kolem se zlepšila a nepršelo. 

Od začátku Ruska jsme se snažili koupit mapu sibiřské části Ruska. Marně, na benzínkách vedli maximálně mapu města a přilehlé oblasti. Rozhodli jsme se, že zajedeme do Ufy a koupíme mapu  v knihkupectví. Jsme nepoučitelní, Ufa (zal. 1574) má 1,1 milionu obyvatel :-) Nalákala nás hlavně prázdná tříproudová silnice vedoucí do města. ufa.jpg

Ta se brzy změnila v ucpanou rozbitou silnici se semafory, kde auta jedou, spíš stojí, v několika řadách. Vjeli jsme na kraj centra. Ovšem nikdo tady netušil, kde je knihkupectví. Bylo nám doporučeno dál nejet, protože centrum je rozkopané a plné objížděk a v tom silném provozu by to těžko zvládla i navigace. Jsme asi jediní v Rusku, kdo jezdí bez ní. Hodný pán (Rus) nám v kanclu vytiskl, jak se máme z toho bludiště dostat ven. Směrovky totiž zmizely už  před Ufou. A tak nám bylo odepřeno vidět mohutný Rusko-baškirský monument přátelství, postavený roku 1965 k oslavě 400. výročí dobrovolného vstupu Baškorstánu do Ruské říše.

Ufu (podobně jako předchozí města) dobyli v létě 1918 českoslovenští legionáři. My jsme sem jeli 6 dní, oni se vraceli domů dva roky.  

Cesta z Ufy na Ural byla zoufalá. Kamiony, déšť, zima, zácpy. Po 60 km se krajina začala zvedat, začínalo pohoří Ural. To už lilo a byla mlha. Občas jel nějaký kamion do kopce dvacítkou a za ním se táhla fronta. Předjíždět v mlze a mokru bylo dost nebezpečné. A to jsme se sem tak těšili !

89941-004-0962a14f.gif38.jpg

 

 

 

 

Pohoří Ural se táhne od severu k jihu dlouhých 2 500 km, nejvyšší vrchol má jen 1895 metrů. Tady v jižní části to spíš něco jako Šumava, aspoň podle toho, co občas vidíme. Ve východní části je město Zlatoust, spíš městečko, nemá ani 200 000 obyvatel :-).Už v roce 1754 tu vznikly velké železárny a fungují dodnes. Takže po celé trase se prodávají jejich výrobky - nože a nádoby na pálení vodky, možná by se v nich dalo i zavařovat .

Sucháč i další cestovatelé píší o tom, jak nenašli nebo přejeli monument stojící na hranici Evropy a Asie. Takže informace pro všechny následovníky : Je na konci parkoviště za odbočkou  do Zlatoustu, přímo u ukazatele vzdálenosti od Moskvy : 1 756 km. I když je veliký, Jirka ho taky neviděl. Někdy se prostě spolujezdec hodí.

39-vyrobky-ze-zlatoustu.jpg 

42-jsme-1756-km-od-moskvy.jpg

 

 

 

 

Jak je vidět z fotky,pozdě odpoledne déšť ustal, my jsme sjeli z hor a na východní straně Uralu našli vápencovou jižní stráň. Spali jsme jako na Pálavě mezi hlaváčky, velikými sasankami, jaké mám doma na zahrádce, a modřenci.

Tady také končí 2.část reportáže, v daleké Asii 4 002 km od domova. Projeli jsme tři časová pásma. Ve třetí části se dozvíte, jak vypadá Sibiř od Uralu do Irkutsku. Prozradím, úplně jinak, než si většina z vás asi myslí.