V pondělí 17.6. jsme vyrazili po dvou letech daleko na východ, tentokrát do Střední Asie. Proč ? Protože už to je jedno z posledních míst, kam se dá za rozumnou dobu dojet na motocyklu, a ještě jsme tam takto nebyli.  Nejsme týpci na dlouhé cesty, vždy se nám začne asi po třech týdnech stýskat po domově a kamarádech tam doma.                                          Některým kamarádům jsme posílali emailem zprávy, to když jsme se dostali na wifi. Mnoho zpráv bylo zformulováno v hlavě, ale než jsme dojeli na pro cizince dostupnou wifi, byly zprávy přebity novými zážitky nebo zapomenuty. Nyní si je můžete přečíst všichni, občas jsou doplněny o vaše odpovědi. Heslo naší Bohatýrské cesty, jak ji v průběhu nazvala naše kamarádka Geňa, jsme si částečně vypůjčili z písničky od jiné kamarádky (Tapi) : "Máme to jen 15 000 kiláků, starosti jsme nechali doma na háku".

Přátelé, láká vás Matka cest – Route 66 ? Jenže nemáte nebo nechcete do její návštěvy investovat tisíce dolarů ?

Nevadí, i tak si ji můžete projet, dokonce bez nudných dlouhých dálničních úseků.

Stačí si zajet na Příbramsko a projet si Českou Route 66 Příbram – Milín. Má 7,8 km a nikdy jsme tam zatím nebyli, tak nemůžeme sloužit podrobnostmi.

Ale vážně. Každá země Evropy má svou Route 66. My jsme v roce 2018 absolvovali tu slovenskou a tak nás to nadchlo, že vás tam chceme poslat. Takže čtěte dál, ať víte, do čeho jdete.

Wild Atlantic Way, Divoká atlantická cesta …. Slyšeli jste o ní ? My do letošního května ne.

Kde se tedy nachází ? Napovím, je to nejdelší značená silniční cesta na světě. Pořád nic ? Tak další nápověda : Je dlouhá 2 500 km.

Už vás nebudu napínat. Místním starobylým jazykem se řekne SLÍ AN ATLANTAIGH FHIÁNIN a teď je to jasné. Leží hlavně na západním pobřeží Irska, částečně na severním a jižním.

Je neskutečně krásná, zvláště, když se vydaří počasí jako nám v květnu 2018.

Tuto 17 400 km dlouhou cestu jsme ve dvou zvládli za 33 dní a stála nás dohromady 35 000 Kč včetně ruských víz,pojištění,servisu motorky, pneumatik Mitas. 

Cesta na Sibiř a Dálný východ až do Vladivostoku není žádné velké dobrodružství. Jede se po většinou kvalitní asfaltce, míjíte spoustu dalších účastníků silničního provozu,hlavně kamionů, kolem vás jsou v dostatečné vzdálenosti benzínky a různé stravovny, všude se dá platit kartou. Ve velkých městech jsou servisy BMW a určitě i japonských značek. Všude se dá spát ve stanu ve volné přírodě, ale také v hotelích. Medvědi utekli daleko do lesů, protože silnice je slyšet ve dne v noci  nejmíň 3 km daleko. Kromě jednoho místa za Novosibirskem ani komáři nebyli tak krvelační, jak jsme očekávali.

Proč tam tedy jet ? Má to smysl ? V prvních dnech vandru jsme o tom párkrát zapochybovali, ale teď po návratu můžeme říci : Ano, má to smysl. Přijeli jsme nadšeni. Kdo dočte postupně reportáž do konce, možná pochopí proč.

Na přelomu února a března 2017 jsme strávili 18 dní na skútru na Srí Lance, celkem 21 dní. 

Z cesty jsme posílali průběžné zprávy, které jsou uvedeny v tomto příspěvku a doplněné fotografiemi.

Na našich cestách chceme poznat normální život lidí, jíst, to co oni a snažíme se vžít do jejich mentality.

Pokud vás zajímají bývalá královská města a jiné kameny staré třeba dva tisíce let, turistické atrakce, kam jezdí všichni, přečtěte si jiný cestopis.