mototrempi.cz

Tuto 17 400 km dlouhou cestu jsme ve dvou zvládli za 33 dní a stála nás dohromady 35 000 Kč včetně ruských víz,pojištění,servisu motorky, pneumatik Mitas. 

Cesta na Sibiř a Dálný východ až do Vladivostoku není žádné velké dobrodružství. Jede se po většinou kvalitní asfaltce, míjíte spoustu dalších účastníků silničního provozu,hlavně kamionů, kolem vás jsou v dostatečné vzdálenosti benzínky a různé stravovny, všude se dá platit kartou. Ve velkých městech jsou servisy BMW a určitě i japonských značek. Všude se dá spát ve stanu ve volné přírodě, ale také v hotelích. Medvědi utekli daleko do lesů, protože silnice je slyšet ve dne v noci  nejmíň 3 km daleko. Kromě jednoho místa za Novosibirskem ani komáři nebyli tak krvelační, jak jsme očekávali.

Proč tam tedy jet ? Má to smysl ? V prvních dnech vandru jsme o tom párkrát zapochybovali, ale teď po návratu můžeme říci : Ano, má to smysl. Přijeli jsme nadšeni. Kdo dočte postupně reportáž do konce, možná pochopí proč.

Na přelomu února a března 2017 jsme strávili 18 dní na skútru na Srí Lance, celkem 21 dní. 

Z cesty jsme posílali průběžné zprávy, které jsou uvedeny v tomto příspěvku a doplněné fotografiemi.

Na našich cestách chceme poznat normální život lidí, jíst, to co oni a snažíme se vžít do jejich mentality.

Pokud vás zajímají bývalá královská města a jiné kameny staré třeba dva tisíce let, turistické atrakce, kam jezdí všichni, přečtěte si jiný cestopis. 

Rozhodli jsme se prodloužit si léto někde na jihu a napadl nás Severní Kypr. Správný název této země, kterou uznává jen Turecko, je Severokyperská turecká republika. Pro ostatní svět tak neexistuje. Nebo ano ? Od začátku jsme věděli, že si půjčíme skútr a prošmejdíme zemi na něm. Pobývali jsme zde 5.-12. listopadu 2016.

Následující text vyšel v srpnu 2016 v časopise Motoroute. Jeden čtenář se Zdeňka ptal : "Fakt to bylo vše tak pěkné, jak psala Jana ? " Zdeněk odpověděl : "Bylo".

Tato cesta se dost lišila od jiných našich cest. Hlavně tím, že na ni jel Jirka sám, zatímco já jsem léčila cizokrajného bacila. Také tím, že Jirka nejel na našich cestovních motocyklech (BMW 1150 GS nebo Ural 750 Turist), ale na Hondě 600 XL zvané Vrána. Protože je lehčí, má menší spotřebu, vhodnější do afrického terénu ...Jo a taky se chtěla někam podívat, že.

Největší rozdíl od našich minulých cest mimo jedné přes Maroko do Senegalu a zpět ( 2013) byl, že nebyla v naší režii, a proto ani typicky mototrampská. Letos se nejelo do Španělska po ose, ale autem s motocykly na vleku, spávalo se po hotelích nebo kempech podstatně častěji, než z mototrampského pohledu bylo nutné, hodně času se trávilo v různých stravovnách a pak se rychle jezdilo až do večera...

Ale nakonec přijel Jirka spokojený, protože přece byl „na cestě“ a to je to hlavní a nejlepší.