Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sri Lanka 2017 na motocyklu (skútru)

15. 3. 2017

Pozdrav od Tamilů ze Srí Lanky, 20.února 2017

Hlásíme se ze severní Srí Lanky, oblasti Tamilských tygrů, kde teprve před 8 lety skončila třicetiletá občanská válka. Proto sem ještě nejezdí moc cizinců.
Za pět dní na SL jsme stihli prozkoumat město Negombo s mnoha kostely a rybáři, pak jsme osedlali skútr Honda 110 a jeli na východ a na sever. Během 870 km jsme viděli města i vesnice, divoké slony, spoustu ptáků, opice, chrámy buddhistické, křesťanské, mešity a tady na severu si užíváme chrámy hinduistické. Pro jistotu jsme se poklonili Buddhovi i Šivovi.
Trochu jsme si užili Indický oceán, hlavně když jsme na jeho břehu spali ve stanu. Koupání ale není nic moc - pořád fučí a vlny jsou pro plavání nepříjemně velké.
Projeli jsme několik vesnic, zničených tsunami v roce 2004 a postavených z humanitární pomoci, třeba i Člověkem v tísni.
 
Byli jsme na nejsevernějším bodu Srí Lanky, 40 km od Indie. Projezdili jsme ostrovy u města Jaffna. Lidi tu jsou moc milí, vůbec neobtěžují, naopak se snaží pomoci. stačí se zastavit a vytáhnout mapu - hned se někdo ptá, zda něco potřebujeme. Slušnou angličtinou.
Otáčíme se směrem na buddhistický a turistický jih.
sri-lanka-2017-058.jpgsri-lanka-2017-110.jpg

 

 

Nejčastější dopravní prostředky na severu jsou motocykl a tuktuk. Naše Hondička byla dobře naložená.                                            

sri-lanka-2017-163.jpg

 Všichni se snaží  vyzdobit své bydlení.

 

 

 

 

 

sri-lanka-2017-212.jpg

 Buddha zezadu, Šiva zepředu.

sri-lanka-2017-234.jpg

 

 

 

 

 

 

 

Tamilská krajina

sri-lanka-2017-355.jpg

sri-lanka-2017-388.jpg

 

 

 

                            Tamilské ženy

 

23.února : Další srílanské dojmy

Dostali jsme se sem v zajímavém období. Probíhají tu dvě akce. Jedna byla mistrovství něčeho v kriketu. Všichni se na to dívali a když hrála Srí Lanka třeba s Pákistánem, hodně to prožívali. 

Další akce je dlouhodobá, zažil ji už v prosinci na motorce náš kamarád Lukáš. Jmenuje se Mistrovství světa debilů řidičů autobusů. Vypadá to, že právě vrcholí finále Vietnam versus Srí Lanka. Spočívá to v tom, že řidiči jedou v protisměru přímo proti vám, blikají nebo troubí a neuhnou do svého jízdního pruhu. Čekají, zda se vyvrátíte do příkopu nebo se jim rozplesknete o autobus.

sri-lanka-2017-414.jpg Místo obratu,  nejsevernější bod Srí  Lanky, 40 km do Indie

 

 

 

 

 Všechno Pořád je na co se dívat. Třeba na tenhle prastarý baobab.sri-lanka-2017-493.jpgsri-lanka-2017-535.jpg

 

 

 

           Okouzlil nás také mrak                   plameňáků.

 

Cestou na jih jsme měli pěkný zážitek. Do nové vesnice pro muslimské uprchlíky (místní prchající před bojujícími spoluobčany), co má 179 úplně stejných domů, tři mešity, školu, obchod a agrárni poradnu, vedla pěkná silnice. Pak začal národní park Vipatu a 40 až 50 km off roadu po rozbité pistě. Cestou jsme potkali divoké pávy a jednoho divokého slona.

sri-lanka-2017-551.jpgTo už se pomalu začalo stmívat a Jirka si vzpomněl na Fittipaldiho  a zrychlil na pade za hodinu. A stalo se to, co se jednou stát muselo - poprvé jsme spadli za jízdy. Po více než 300 000 km na motocyklech, kilometr před koncem pisty, v hlubokém písku v nečekané prudké zatáčce. Odneslo to jen Jirkovo koleno. Na závěr byl mostek bez zábradlí, přes který vedla řeka a voda na mostku byla hluboká cca 40 cm. Oba jsme se báli. Jirka o skútr, aby nenabral vodu, já o život, když sklouzneme z úzkého mostku do peřejí a šutrů. Jirka říká, že to nebyl mostek, ale vyvýšený brod. Boty měl plné vody.

sri-lanka-2017-560.jpg

 

sri-lanka-2017-561.jpg

 

 Jedni Češi tu jeli pár dní  po nás tuk tukem a na  mostku žádná voda  nebyla.

 

 

 

Ten den byl rekordní,   ujeli jsme 321 km a   dojeli za tmy.

Další den jsme objevili zajímavou oblast. Žili tam divocí osli a rostly baoaby, které sem už hodně dávno přivezli arabští kupci z Afriky. Jeden byl mimořádně starý a povedený, skoro jako ten ze Senegalu, co nám visí doma.

Celkový pozitivni dojem z Tamilska nám zkazili Francouzi, co spali vedle nás. Po třech dnech zdrhli v noci bez placení. Ti imigranti z Evropy jsou fakt strašní.

No a ještě jeden nemilý zážitek. Ještě u Sinhálců, druhý den, nám ze zamčeného pokoje během naší vycházky byla ukradena kompletní lékárnička. Takže nebylo čím ošetřit poraněné koleno. Později jsme zjistili, že jsme nebyli samotní takto okradení Češi.

Teď jsme v horách ve městě Kandy ve většinové sinhálské, tj, budhistické části. Ráno jsme si po 6 dnech a 1500 km prodloužili půjčení našeho skútru o dalších 12 dnů. Svobodu ničím nenahradíš.

Kandy je velké město a je tu strašný provoz a strašný hluk a poprvé žebráci a vnucovači nesmyslu a buzerující. Nebyla jsem vpuštěna do Chrámu Buddhova zubu, protože mám šaty jen kousek pod kolena. Tenhle chrám je   z nejposvátnějších, díky tomu zubu, co tu prý mají. Kolem něho je park a      v něm další chrámy a plno lidí. Místní jsou nastrojení, ženské v sněhobílém oděvu. Nosí sem kytice, hlavně z lotosů. Uprostřed Kandy, vedle chrámu, je jezero, které nechal vybudovat jeden místní mimořádně krvežíznivý vládce.

sri-lanka-2017-647.jpg 

  Chrám Buddhova zubu. 

 

 

 

Abyste trochu pochopili Srí Lanku. Je velká jako naše republika a má 20 milionů obyvatel. V severní tamilské části, co je velká skoro jako Čechy, jich je tak 4 miliony. V sinhálském zbytku tady na jihu, to je jako na větší Moravě, jich je namačkáno 16 mega. Jirku rozčilovala souvislá zástavba 100 km podél silnice z Negomba. Uvidíme, jak to bude v horách a u jižního moře. Zatím si říkáme : Zlatý sever s pláněmi bez lidí, kde jsme byli skoro pořád skoro sami na silnici. Tady však je údajně ráj na zemi, jen ho v tom chaosu najít.

26.února: Tři ráje

Zdravíme všechny z ráje číslo 3. Fakt jsme to našli.

První byla Sigiria. Ne ten slavný kopec, kam šplháte ve frontě za 30 dolarů. Ale kopec vedlejší, ze kterého krásně vidíte ty šplhající mravence vedle a celou krajinu kolem. Další ráj byl včera ráno, asi 40 km dlouhý. Po vedlejšce jsme jeli džunglí, potkali např. varana velikosti krokodýla. Přes krajinu, kde byly směrovky v sinhálských klikyhácích a lidi neuměli anglicky mluvit ani číst naše písmena, jsme dojeli do hor do vesnice Ella. Po hodině hledáni jsme na krásném místě byli odchyceni, po pěšině dojeli k úplně novému a nejhezčímu homestay, co jsme zažili. Dnes 26.2. prší a zvažujeme, zda pokračovat tady v horách nebo nečas přežít u moře. Uvidíme, jak se spontánně v údolí rozhodneme.
sri-lanka-2017-794.jpg

 

  Sigiria a překrásné lesy     v centrální Srí Lance.

 

 

 

sri-lanka-2017-898.jpg

   Úplně normální rodinka      v centrální části země.      Taťka maká nejspíš na      rýžovém poli.

 

 

 

                                                                             Kudy jet ? sri-lanka-2017-906.jpg

 

  Máme tři mapy, občas     každá ukazuje něco         jiného. Jako ve staré         dobré Albánii .

  Tato místa bez turistů       milujeme.

 

sri-lanka-2017-922.jpg

 Že tu pršívá, je jasné.  jinak by země nebyla tak  zelená. Ale že tak často,  to nás překvapilo.

 

 

 

 

sri-lanka-2017-939.jpg  Bydlení nad turistickým     centrem vysoko na           kopci. Ella.

 

 

 

 

 

1.března 2017 : Vlny moře bouří, větry dují a prší

O půl osmé jsme se vzbudili hlukem. Nebyla to auta,ale moře. Pořád u něho fučí a dnes ještě víc jak jindy. Navíc se rozpršelo, prý na celé Srí Lance. Tak jsme si to nepředstavovali.
 
Ale popořádku. V neděli jsme vyrazili na velký okruh horama, jeli jsme mezi čajovými plantážemi, vysokým lesem, pak přesličkovým lesem vysoko na Hortonovy pláně. Tam po nás za průjezd a 9 km procházku chtěli přes tisíc korun. Platit za výlet po "Jeseníkách" tolik peněz se nám nechtělo, tak jsme si vybrali neplacený okruh. Ve tři začalo opět hustě pršet, tak jsme se jinou cestou vrátili do Elly a a přespali v tom pěkném ubytování. U paní domácí jsme si nechali uvařit večeři. Jinak jíme tam, kde domorodci. Buď rýži se zeleninou a kuřetem nebo vejcem dělanou ve wok pánvi před našima očima v nějakém bistru nebo různé smažené plněné pochutiny. zapíjíme to, jako domácí, vychlazenou coca colou. Po tom ostrém koření to je příjemné.
 
sri-lanka-2017-994.jpg
 
 Druhý nejvyšší bod,  kam  jsme dojeli. Ani  jsem      nemusela slézat  ze skútru,  ale bylo to    na hraně.
 
 
 
 
 
 
sri-lanka-2017-992.jpg
 
 Cesta do pravěku..
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
V pondělí jsme jeli z hor k moři. Na silničce vedoucí kolem národního parku Yala jsme potkali divoké slony. Jeden stál uprostřed silničky a museli jsme ho objet těsně kolem chobotu. Ještě že měl dobrou náladu a neohnal se po nás.
V Kirindě na pláži jsme narazili na hotel za deset dolarů za pokoj na noc. Bingo! Bezva kluk to tam řídí. Cestou kolem pláží jsme si odskočili na kolu do resortu. Bungalov tam stojí 150 dolarů za noc.Coca cola dva dolary, my ji kupujeme za půl dolaru.
 
sri-lanka-2017-1053.jpg
 
 
 
 Cedule Bacha sloni,          jeďte pomalu a nekrmte je,  byla kousek před tímto      setkáním.
 

 

 
V hotýlku byli s námi Estonci. Pan je profesor biologie na univerzitě v Tartu. Jedou ve čtyřech autem s řidičem. Tato forma cestovaní tu je oblíbená a přijde na 65 dolarů na den.Navštívili několik národních parků přeplněných džípy, viděli leoparda, ale slona nepotkali. My divoké už čtyřikrát a chudáky,co musí vozit turisty, taky.
 
Včera jsme jeli hlavně kolem moře a čekali nádherné pláže. Jsou tam,za plotem v resortech,normálně se k nim dostat je často uměni. Zkusili jsme se na jedné pěkné ubytovat. 40 euro za chatku se nám nechtělo dávat. Ve stanu spát nemůžeme, koleno je děsivé a bolí a je třeba ho čistit a blbě by se s ním lezlo do stanu.
Tak spime u pěkné pláže v městečku Tangalla za našich oblíbených 10 dolarů za pokoj. Odpoledne jsme si prošli město. Jirka se koupal,mě to v těch velkých vlnách nebaví.
sri-lanka-2017-1233.jpg
 
 
 
 
 

 

 Výhled z našeho          pokojíku.
 
sri-lanka-2017-1355.jpg
 
 Takto vypadají často            lodě na jihu a západě.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jirka po suchém únoru, kdy nepil alkohol (ani pivo) si konečně ve specializovaném obchodě koupil arak, místní lihovinu. Je to tu hodně drahé, pivo taky. Ode dneška si můžeme užívat jako domácí.
 
Dnes po ránu jsme si připadali spíše jako na Baltu než kousek od rovníku.V devět ráno už doslova lilo a mělo lít cely den. Tak jsme se rozhodli zůstat v tomto sympatickém městečku další den, časovou rezervu máme.  V ubytovacích zařízeních je skoro vždy wifi, tak jsme si na mobilu četli cestovatelské články na Motorkářích a jinde.  Zajímavé jsou i komentáře pod nimi, docela by nás zajímalo, co si o našem cestování myslíte vy.

Dostali jsme se podruhé do internetové kavárny. Tak přidám pár postřehů.

Jídlo : Jíme většinou v různých stáncích jako domorodci. Daří se nám vybírat jídla, která nejsou moc ostrá. Nevýhodou je, že vedle nás jedí místní. To by nevadilo, kdyby jedli normálně. Oni ale nepoužívají příbory a jedí pravou rukou jako opice.Fakt. Svou hnědou rukou rýži s přílohami podeberou, promíchají a pak tou rukou jedí. Všude je ale umývadlo, kde se před jídlem a po jídle myjí.

sri-lanka-2017-1483.jpg

 Místní prý jedí rýži k      snídani, obědu i večeři.

 

 

 

 

 

Máme s sebou malou cestovní varnou konvici, vaříme si místní čaj, místní Nescafe 3 v 1, občas čínskou, vlastně srílanskou polívku. Když na ní není napsáno "curry", tak není nijak ostrá. Většinou je místní výrobce - Maggi.

Bydlení : Nic předem nezajišťujeme, prostě přijedeme do nějaké destinace a hledáme spaní na pěkném místě. Skoro vždy je to rychle, daří se nám bydlet za 1500 (většinou) až 2 300 rupií. Dělte šesti. Ve stanu jsme bydleli zatím jednou. Ne že by nebyla vhodná místa. Jenže na severu se nemá chodit mimo obvyklé cesty, protože tam je ještě asi 2 miliony nášlapných min. V centru země se zase vyskytují divoci sloni. A nikdo jim nevysvětlil, ze stan Jurek není předmět k rozdupání. Jednou nam zakopl v Rumunsku o stan kůň a nebylo to nic příjemného. Slon je ještě větší.  

Kdybychom moc chtěli, tak místo najdeme všude. V Elle na kopci jsme někoho stanovat viděli, místní "mototrempi" taky vezli na motorce stan. Ale to hrozivé zraněné koleno ...

Psi : Srí Lanka je země divokých psů. Myšleno bezdomovců, jsou celkem krotcí. Je jich moc, v Kirindě nám kvůli nim nedoporučovali chodit na pláž večer, když je tma.. Když prý jste v resortu, vybere si vás nějaký místní pes a dělá vám hlídače. Za trochu jídla od vaší chatky zahání všechny domorodce. Tak nám to líčili krajani.

O životních jistotách : Za pár dní uplyne 35 let od naší svatby. Tehdy v roce 1982 jsme už oba rádi cestovali, třeba na Jawě Californii na Balaton, ale taky s báglem na Kavkaz a na Balkán. A měli jsme hodně životních jistot. Třeba tu, že se nikdy nepodíváme na Cejlon. Ani jsme netušili, že už Cejlon není, že ostrov se jmenuje 9 let Srí Lanka.

A teď jsme tady a užíváme si to. A kde jsou ty komunistické životní jistoty. Pro nás je malej celej svět. Pro vás ostatní taky, jen se zvednout ze židle a vyrazit..

4.března 2017 : Opět v horách,zase prši

Z 1.března se nakonec vyklubal pěkný den. Odpočinuli jsme si a odpoledne a večer, když přestalo pršet, jsme si užili přímořské dovolenkové atmosféry.

Dalši den a půlden jsme pokračovali podél pobřeží. Vlevo pláže a moře, vpravo železnice. Potkali jsme pěkná místa, třeba maják v Dondře nebo bílé téměř evropské město Galle, co je na seznamu UNESCO.  Viděli jsme kůly zabodnuté v moři, na kterých sedávají rybáři a loví z nich ryby. Na břehu číhají jejich "manažeři" a vybírají za focení. Za nás tam nebyli ani jedni ani druzí, bylo asi moc brzy ráno.

sri-lanka-2017-1377.jpg

 Provozovatelka je prý na  prkně jedna z nejlepších  na světě. Češka.

 

 

 

 

sri-lanka-2017-1397.jpg

 Maják v Galle.

 

 

 

 

 

 

Taky jsme byli v Mirisse opěvované na českém internetu. Jo pláž je pěkná, jinak jako v Itálii. Hodně lidí tu je asi od té doby, co to doporučuje jako klidné místo průvodce Lonely Planet. Prý je to samý Čech. Vykoupali jsme se tu, ale spát se nám tady v turistickém ráji nechtělo.

Kousek dál na další pláži provozují Češi surfovací školu. Hrdě tu vlaje naše vlajka.

Spali jsme opět ve stanu v hipisáckém místě se 4 chatkami. Vede ho usměvavý Sinhálec a jeho česká manželka. Zajimavě jsme si pokecaly.

Po 15 měsicich pobytu tady holka pochopila, že slunko a moře a exotický manžel jí k životu nestačí a v srpnu se i s mužem vrací do Česka.

sri-lanka-2017-1417.jpg

 Uprostřed je krajanka,  vlevo její manžel.

 

 

 

 

sri-lanka-2017-1418.jpg

 Chatka stojí 12 dolarů na  noc. mají tu prý pořád  plno.

 

 

 

 

 

Nechali nás bydlet zadarmo, protože chatky byly obsazené.Dali jsme si u nich večeři ,velkou rybu pečenou v alobalu na ohni s kupou zeleniny.

Ukázalo se, že ryba je tuňák, kterého máme od našeho synka zakázaného. Omlouvá nás, že to nebyl žádný obr, kvůli jehož lovení tuňákům hrozí vyhubení.

Včera jsme byli u pomníku obětem tsunami. Fakt byste nepoznali, že tu poměrně nedávno něco takového škodilo. Na Sri Lance zabila tsunami 50 000 lidi. Pomník je v místě, kde byla největší železniční katastrofa v historii lidstva. Tsunami zničila vlak se 1200 cestujícími.

Možná si pamatujete z té doby obrázky.

sri-lanka-2017-1451.jpg

 Pomník obětem tsunami  je v místě zničení vlaku.

 

 

 

 

 

Kus dál to bylo taky zajímavé. Domy u pláže, kde kladou vajíčka želvy karety obrovské a jiné, se skoro všechny věnují projektu záchrany želv. Aspoň podle cedule.To spočívá v tom, že za mastné vstupné vám ukážou želvu v akváriu nebo bazénu. Podobné hnusné aktivity s ušlechtilým názvem samozřejmě nepodporujeme.

Po poledni jsme 30 km před Colombem v hustém provozu odbočili do hor,kde už je klidno. Spali jsme v nějaké zapadlé vesnici, kde ani nevěděli, kolik nám mají říct cenu za pokoj, protože tam nikdy neměli cizince. Nakonec nabídli naši nejoblíbenější cenu (10 dolarů).  Večer jsme se šli projít mezi domy rozmístěné v buši, a byl to jeden z nejhezčích zážitků. Všichni nás zdravili první, dvakrát jsme byli pozvaní do domu, jednou jsme to přijali a dali si přeslazené kafe, čaj s mlékem a jakousi buchtu. Asi jsme byli první bledé tváře,co sem zavítaly.

sri-lanka-2017-1491.jpg

 

 Je to podobné jako ve    Vietnamu. V zeleni se  skrývají domy se svými  obyvateli. Skoro všude.

 

 

 

Dnes dopoledne jsme opět byli v ráji. Po žluté nejmenší silničce podle mapy jsme projeli Tea land, hory s čajovými plantážemi. 100 nádherných km jsme jeli 4 hodiny, v sedle 1300 m vysoko byl eukalyptový les. Zažili jsme sběračky čaje i oslavu, snad dětský den, paráda. Sotva jsme sjeli do Hattonu, začalo prset. Zavrhli jsme cestu pod horu Adams peak, kam prý vstoupil na zem Adam po vyhnání z ráje a odkud do nebe vstoupil Buddha a dojeli do města Nuwara Eliya, 1800 metrů vysoko, pod nejvyšší horou Srí Lanky. Odtud píšeme, venku prší. Bydlime u dostihové dráhy, možná jediné v této zemi. 

sri-lanka-2017-1557.jpg  První čajová plantáž na     Srí Lance byla založena   v roce 1867.  Místní lidé   odmítali  pracovat jako     sběrači  čajových lístků,   tak sem  Britové na tuto   těžkou  práci přivezli         tzv. plantážové Tamily z   jižní  Indie. Jsou to           úplně jiní  Tamilové než     ti vzdělaní na severu.              sri-lanka-2017-1599.jpg

  Mzdy sběraček jsou 4       dolary na den. Na to         musí nasbírat mnoho       kilogramů drobných           čajových lístků.

 

 

sri-lanka-2017-1600.jpg

  Srí Lanka je čtvrtým         největším vývozcem         čaje na světě a čaj           zaměstnává milion lidí,     5 % obyvatelstva.

 

 

 

V tom čajovém královstvi jsme potkali amerického mototrempa. Na skútru, mezi nohama jako Jirka má batoh a toulá se po Srí Lance. Mototrempi nejsou na vymření, holala.

10.března : Už z domu

Víte, co mají společného Česká republika, Tasmánie a Srí Lanka ?

Všechny tyto země jsou přibližně stejně velké. Českou republiku jsme loni objeli poblíž hranice na Uralu, dělalo to 2 300 km. Tasmánii nedávno projel křížem krážem Pavel Suchý na staré Jawě 350/638. Najezdil tam za dva týdny 3 000 km. Stejných 3 000 km jsme ujeli na Srí Lance na skútru Honda 110. Ve dvou a za 17 dnů. Snažili jsme se poznat obyčejný život zdejších lidí, jejich mentalitu, jíst to co oni a ve stejných podnicích. Nezajímalo nás tolik, co se tu dělo třeba před  dvěma tisíci lety, ale co je dnes.

Při odevzdání skútru nám ze srdce spadl obrovský balvan, možná jste v pondělí odpoledne slyšeli tu ránu. Žádný Autobus Zabiják ani slon na silnici nás nesrazili. A Jirkovo koleno se začalo uzdravovat.

sri-lanka-2017-1618.jpg   V Africe i v Asii jsme      s motorkou v odlehlých    oblastech velkou atrakcí  pro místní dospělé i děti.

 

 

 

 

sri-lanka-2017-1792.jpg

 

 

 Není vám na této fotce      něco podezřelé ?

 

 

 

Na konci cesty jsme si prochodili hlavní město Kolombo a během cesty na Srí Lanku a zpět jsme dvakrát byli v Dubaji. Od Dubaje jsme nic zvláštního nečekali, a přesto se nám vrylo do srdce. Ne, nebyly to slavné mrakodrapy ani nejdražší hotel světa, ale úplně jiná část města.

Popíšeme to v samostatné reportáži.

sri-lanka-2017-1925.jpg Colombo se začíná podobat Dubaji a je to  úplně jiný svět, než jaký jsme viděli ve    zbytku Srí Lanky.  

 Snad bude lepší i pro tuhle holčičku.

  sri-lanka-2017-1959.jpg

 

 

 

 

 

Celá cesta nám trvala 24 dní, utratili jsme komplet (letadlo, víza, půjčení  skútru, benzín, bydlení, jídlo, vstupné ...) 46 000 Kč, na místě 16 000 Kč. 

Co říct závěrem ? Cesta se nám líbila, jsme rádi, že jsme ji podnikli.

Protože už jsme ale byli dříve v Thajsku, Laosu, Kambodži a Vietnamu, nebyli jsme tak nadšení jako jiní, co byli v jihovýchodní Asii poprvé.

Prostě máme v regionu jiné favority. Ale je to především náš osobní dojem.