Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jihovýchodní Asie,březen 2014

 

27.února 2014 

Zdravíme  všechny příznivce z Bangkoku, 10 000 km daleko od domova. Stálo nás to 12 hodin letu a 9 hodin čekání v Dubaji,to je vždy daň za akčni letenku. Ale 6 000 km z Dubaje jsme letěli dvouposchoďovým letadlem,to bylo zajimavé,že to existuje. 

Bangkok je jak má být. Na letišti vás chce obrat taxikář,ale jinak se  lidi usmivaj a pomáhaj,třeba tím,že nám řeknou,kde se tu bojuje ,abychom tam nechodili,a to sami od sebe. Bangkok je plný bledých tváří,hlavně v oblasti Khao San,kde bydlej baťůžkáři a tedy i my. Jsou mladí a veselí,hodně holek tu cestuje singl.To množství nás ještě pořád udivuje. 

Prošmejdili jsme město, okusili pálivé jídlo, projeli se hodinku a půl po řece, a to je na nás tak akorát,co se týká velkoměsta. Zítra vyrazime vlakem 700 km na sever do hor a mimo civilizaci. Odtud  se zase ozveme. 

1.března 2014 aneb Bez motorky ani ránu 

Ahojky. Představte si naše sobotní pozdní odpoledne.Po koupeli v hostelovém bazénu se vydáváme na procházku městem Chiang Mai , je přijemné teploučko,prohlížíme další ze tříset budhistických chrámů kolem našeho hostelu,kde jsme platili dvě stovky Kč za pokoj. Taky mlsáme severothajské dobrůtky. No pohoda. Kamarádi motorkáři a horalé jste teď zavětřili. To že se nám líbí ? Ale klídek, zítra odjíždíme do hor na hranici s Barmou na skútru Honda 150,to teprve budou zážitky. 

Ale vraťme se,kde jsme skončili. V pátek ráno jsme absolvovali třetí plavbu po řece v Bangkoku. A musíme říct,tři úplně jiné jízdy. Poprvé vsedě v klídečku,pohodička jako na dovolené. Jen rachot velkého motoru a pan Hvízdal nás rušili. To je tak, kromě kapitána a uječené průvodčí je na lodi Hvízdal a přivazovač lodi v jedné osobě. Přijíždíme k přístavu,hvízdá. Vyskakuje a přivazuje loď,předtím hvízdne. Odplouváme,hvízdne.Má na to mezi prsty schovanou malou píšťalku. 

Druhá plavba už potmě. Kapitán má volant pevně v ruce a jede jako šílenec. Sedíme a jsme osprchovaní a je nám zima,přestože je velké teplo.

Třetí jízda rovná se narvaná šalina ve špičce a ta ječivá průvodčí a Hvízdal do toho.

Jo, Jirka vzkazuje, že thajský holky jsou moc pěkný. 

Nádraží před odjezdem. Parkuje tu BMW 1200 GS. Přijel na něm borec z Malajsie, objíždí jihovýchodni Asii. Sám. Tiše závidíme. 

Odjezd vlaku ve 12,45 platí. Žádné zpoždění 9 hodin,jak před pár lety v indickém Varanasi. To bych už asi byla vdova. Vlak třetí třídy je normálni jako vlak do Studence před lety za komoušů. V našem vagóně jsou kromě nás samí Thajci, vedle je 6 mladých Kanaďanů. Pořád někdo chodí a nabízí jídlo, takže i my kupujeme pálivou rýži s masem. Pozorujeme, jak upravená děvčata a dámy se s postupujjícím časem stávají při povalování neupravenými, cizi lidé se skamarádili, na nás se aspoň usmívají. Zpoždění máme jen hodinu,takže přijíždíme v pět ráno. 

Do města Chiang Mai vzdáleného 4 km jdeme pěšky a vidime na polopusté ulici, jak si budhističtí mniši obstarávají živobytí. To si tak jdou,když někoho potkají, on se začne modlit a dá jim peníze nebo jídlo, mniši někdy  zazpívají a někdy ani to. Jsou dvojí mniši : oranžoví městští,ti kromě modlení dělají i další užitečné věci. Viděli jsme,že např. chovají slepice.Pak okroví mniši lesní. Je jich tu plné město,mladičcí kluci. Taky jsme je viděli se modlit a jeden meditoval ve watu tak usilovně,že vypadal jako umělý. Ale chlupy na ruce ho odhalily, to jen byl zrovna myslí bůhvíkde. Dřív byl každý thajský kluk v mládí mnichem,protože jedině tak se naučil číst a psát. Ženy to nepotřebovaly. Z tradice chodí někteří kluci na čas do kláštera jako naši kluci chodili na vojnu. Aby z nich byli správní chlapi :-)

  Jirka už má těch chrámů plné zuby,a to je nevyhledáváme,jdeme jen tam, kam nás nohy samy dovedou. Třeba tedˇ se aspoň kouká  na provoz kolem internetové kavárny, na skútry a zajímavé sběrné taxíky a velikánské pickupy Toyota. Možná i na holky,ale nevím, tady je večer a tma jako někde. 

Tak to je zatím vše. Držte palce, ať dobře vyjedeme z města a dostaneme se na horské cesty. Jezdí se tu pro zajímavost vlevo. Jana, Jirka a los Olav. 

7.března 2014 

Konečně na internetu, jsme v provincii Nan,nejodlehlejší části Thajska.  Klávesnice počítače tomu odpovídá,ale hlavně, že ne po dvou,ale po šesti dnech je. Takže všechny bledé tváře zdravíme. My už jsme opálení jako Thajci, jíme jako Thajci třeba smažené banány, jezdíme na skútru jako Thajci a spíme ve stanu jako thajští skauti. Navíc se už 4.den pohybujeme v oblasti,kam bledá tvář zamíří jen vyjímečně a nápisy jsou skoro jen v rozsypaném čaji. Zato vidíme úplně jiné Thajsko, než jaké je v prospektech a v televizi. A vo tom to v našem případě je. Taky už víme, že Thajsko není země úsměvů,teda s nimi je to jako všude jinde. Thajsko je země skútrú.Skútr je rodinné vozidlo,jezdí na něm tři dospělí nebo dva dospělí a dvě děti. Pejsci tu jezdí vestoje na sedadle spolujezdce. Skútr je taky náklaďák. Obloží se koši a kabelami,za řidiče se vejdou i dvě velké plynové bomby. Když je krámů více,přidá se ke skútru zadní nebo postranní vozík . Skútr je taky limuzína. Ta nejhezčí děvčata ho maji růžový nebo bleděmodrý s kytičkama a se sladěnou helmou.

  Severním Thajskem na motorce aneb 7 dní na silnici,část 1.

  Když jsme si půjčovali naši hondicku 150,mysleli jsme si,že si půjčujeme skútr. Po 1300 km můžeme zodpovědně říct, že jsme si půjčili ozajstnou motorku. Fakt, dva lidi,bagáž na 7 dní včetně stanu, a ona jede jako z praku,vyjíždí i prudké kopce a zvládne i kratší terén.A to vše za 2,5 litru na 100 km, lehce se na ni nastupuje, lehce se ovládá... 

Takže postupně. 

V neděli jsme si vyzvedli skútr a vyfasovali místní přilby,něco jako pracovní helma u nás. Hned jsme vyrazili na nejvyšší kopec Thajska o výšce 2 500 metrů. První zkouška, prudký výjezd až na vrchol,tam parkoviště a místní turisti. A setkání s  rakouským motorkářem,co sem přijel na své Africe z domova přes Pákistán  a další sympatické země. Trvalo mu to asi půl roku ,ale čisté jízdy prý dva měsíce. Dal si třeba měsíc volna v Nepálu. Vše absolvuje na Mitaskách 07 a pozor, zatím měnil jen přední. Náhradní gumy si veze přes rameno, protože lepši gumy než mitasky na světě nejsou. 

Odbočujeme z hlavní do hor a jsme najednou úplně sami Cesta se klikatí a začiná nadšení z naší Hondičky. Asfaltka se místy mění v mauretánskou pistu,ale vše zváadame. Když jsme z asfaltu sjeli do hlubokého písku, zvládl Jirka situaci skvěle i bez BMW a my zjistili,že jsme neodbočili a vrátili jsme se. Celý krásný den jsme zakončili noclehem vysoko v horách. Den jsem nazvala Oldies road. Když jsme s automatem jeli do prudkého kopce dvacítkou i desítkou, připomínalo nám to naše cesty do hor na Dněpru. Do kopce jsem sjížděla dozadu po rovném sedle jako na Jawě Kalifornii   a těch tisíc zatáček, co jsme absolvovali,to byla celá Korsika na Jamaze. 

Krásný den jsme zakončili skvělým noclehem ve vesnici horského kmene. To jsme odbočili z vedlejšky na ještě větší vedlejšku,jeli 10 km téměř kolmo do kopce džunglí a tam byla tahle vesnice. Nafotili jsme ji a vyjeli na kopec nad vesnicí k velké budově. Nádherný výhled na vesnici, na fotbalové hřiště plné kluků, na hory... Měsíc tu má tvar lodičky a nad hlavou nám zářil Orion. 

2.den od sedmi nás budily dětské hlásky.Ona to je škola. Malé holčičky nás zdravily sepnutýma ručičkama a úklonou,pak už za celou cestu tajkto nikdo. Větší holčičky  si nás nevšímaly a chlapečci dělali blbinky. Jako všude na světě.A my pokračovali po téhle motorkářské trase. Dostali jsme se do míst,kam jezdí turisti. Hodně si půjčují menší skútry,jezdí v tričku,někteří bez triček. Kluci. My jedeme aspoň v bundě,místní mezi městy taky. Navštívili jsme to,čemu se tu říká národni park, s jeskyňkou a krásnými modrými kaprovitými rybami. Tady jsme potkali dva Němce na dvou endurech z půjčovny. Zodpovedně si z Evropy přivezli motorkářeské oblečení a přilby. Odpoledne jsme navštívili sloní farmu pani Thom. Už její prapradědeček cvičil slony pro armádu, další předci cvičili slony na práci v lese a ona dnes pro turisty,protože už nějaký rok je práce slonů v Thajsku zakázaná. Jako první paní Thom taky zavedla ježdění na slonech bez sedla. Jirka konstatoval,že nasedlat koně je značně jednodušší než nasedlat toho slona... Představte si,že slon musí denně sníst 150 až 200 kg trávy a bambusu a tak a vypít 200 l vody, takže spí jen 2 až 4 hodiny denně. Granule pro slony tu zatím nemají. Jo,a slon žije jako člověk 70 až 80 let a  z toho musel asi 50 let pracovat. Od 12 roků. 

Tentokrát spíme v džungli kousek nad budhistickym chrámem,takže máme večerní koncert. 

Už musime jet dál, takže zprávu z dalších dnů odešlu zitra. 

8.března 2014 z Thajska 

Tak jsme zpátky v Chiang Mae,odkud jsme vyrazili před sedmi dny na naši severothajskou motocestu. Bez ztráty kytičky jsme najeli 1 800 převážně vysokohorských km a celý výlet nás stál 3 500 Kc,myslím benzín a půjčovné a havarijní připojištění. Spali jsme ve stanu zadarmo a jedli a pili mín ahlavně levněji než doma. Je to hned kulturní šok,být opět v turistickém centru. 

Severním Thajskem na motorce, část 2.  

První dva dny popsané níže jsme jeli po motorkářské trase Mae Hong Son Loop oplývající asi 1850 zatáčkami. Z ní jsme třetí den přejeli na jinou mototrasu zvanou Golden Triangl. Vede po hranicích Barmy a Laosu,to jsou odvěsny toho trojúhelníku. Celá oblast je významná pěstováním opia. Tedy byla. 

3.den vyrážíme horami podél barmské hranice. Zmizeli bílí turisté,přibyli policajti či vojáci na check pointech. Ale nás nekontrolují,i když jsme se po zkušenostech z cesty do Dakaru vybavili fiši. Z tohoto dne bych vybrala místo,kde se dnes místo opia pěstuje čaj, v Centru čaje jsme ho ochutnali. Na to,že nevelká krabička i tady přijde na 200 korun, to zase taková sláva nebyla. Zajimavější byli borci, co motykama budovali nové plantáže. Hodně zajímavá byla nádherná květinová zahrada na hřebeni hor,nová past na turisty. Jinak orchideje tu už odkvétají, takže les moc barevný není.  Dobrá byla i třetí noc. Netušili jsme,co uveze skútr co do objemu,tak jsme brali jen stan a jeden dekový spacák,bez karimatek. Večer jsme dojeli k jezírku,u něho rybáři,rybářská chatka a u ní krásná travička. Tak jsme se dovolili a spali na měkoučkém podkladu.

  4.den jsme sjeli z hor do horké nížiny a konečně k řece Mekong. Tam je vrchol toho zlatého trojúhelníku, zlatý veliký Buddha, lidi a hranice do Laosu. Mekong tu líně teče z Tibetu a my podél něho jedeme na východ,do oblasti bez turistů,jak jsem psala minule. Z ničeho nic se uprostřed Mekongu objevily skály a voda začala téct. Pak řeka zahla do vnitrozemí Laosu a my si užívali hory a horské vesnice. Život se tu odehrává kolem silnice. Jak jsou tu smíchané národnosti,mění se i lidi. Kolem silnice každou chvilku hoří tráva a les,ale nikdo to neřeší. Občas zahneme na vyhlídku, vylezeme na kopec,ale směrem na Laos je pořád bílá mlha, směrem do Thajska opar. Zmizely stánky nabízející rychlé občerstvení nebo rukodělné výrobky.Tentokrát spíme v sedle na podušce z měkoučkého dlouhého jehličí,jak za mlada,kdy nebyly karimatky a největší luxus byl bublinkový igelit.

  5.den jsme zase v horách,u vodopádu mají skauti nějakou akci a ochotně se nechají fotit, pozorujeme i vojáky na buzerplace. Podruhé jsme lehce zabloudili,ale aspoň jsme navštívili pěkné odlehlé městečko Pau a v Tescu Lotus koupili poprvé místní kořaličku s kohoutem,40 procentní. Naše česká slivovička se nějak rychle po cestě vypařila. Cestou čím dál častěji vidíme zajímavé stavby. Že má každá vesnice svůj zlatý a barevný chrám,to je normálka. Ale my vidíme takové menší chrámky s vysokým kominem. Jeden byl otevřený a uvnitř byla veliká kamna. Takže jsme odhlasovali 2 ku 0,že to jsou místní krematoria. Buddhisté své mrtvé přece spalují a pak rozptylují,co by to bylo jiného.Večer jsme si podestlali trochu trávy,ale zjišťujeme,že jsme si zvykli na spaní na holé tvrdé zemi a že to není problém.

  6.den nas v sedm budí vesnický rozhlas, nejdřív hudba a pak nějaké informace. Úplně jako v Pozďatíně. O Nanu jsem psala minule,moc příjemné město a nejlepší paní z čajovny,co uměla perfektně anglicky a nakreslila nám dokonalý plánek,jak se dostat k internetu. V horách jsme měli dobrý zažitek . Na nějakém vesnickém trhu jsme si koupili oběd,jak to dělaji místní. Jeden igeliťák s nudlemi nebo rýží a druhý s omáčkou či jinou přílohou.Pojedli jsme a já se vydala koukat,co se tu prodává. Malé zabité žabičky. To jsem se otřepala odporem a dámy z toho měly srandu,pokřikovaly si to a přinesly mi sbalený list,rozdělaly ho a v něm byli bílí a růžoví červi. tak jsem se zase otřepala a jim se to moc libilo.

  Tady v horách se nepěstuje rýže,ale kukuřice a tabák a zrovna je sklizeň. My se bohužel musíme vracet. Stavili jsme se v pěkném městě Phayo,které leží u jezera typu Balaton, a pak zase jeli na noc do hor. Nádhera,stan u potůčku,kolem krásné stromy s obřími listy,fůra ptáků...

  7.den a jsme pomalu na konci. Hory tu jsou taky pěkné,ale vesnice už takové normální. Cestou jsme se stavili ještě v jednom sloním centru a ve dvě byli zpět v Chiang Mai.Ubytovali jsme se ve stejném hostelu jako před týdnem,dostali jsme stejný pokoj č.217 jako minule,jen cena se za ten týden zvýšila o sto bahtů. Ještě na skútru jsme objeli autobusové a vlakové nádraží a podívali se do vesnice,kde se dělají papírové deštníky. No vesnice,baráky a obchody kolem silnice,za tím pár domků. Náměstí či náves,to se tu nevede.  

Honda je vrácena,ja vám píšu,zítra v 5,45 jedeme vlakem 24 hodin do východního Thajska a odtud do Laosu. Odtud se budeme snažit ozvat. 

Jana Jirka, 17,55 místního času,vy máte o 6 hodin míň. 

 10.března z Laosu 

Zdravime do teple ceske zimy. My tu mame jeste tepleji,konecne jsme dorazili do nejchudsi zeme jihovychodni Asie a bydlime primo na brehu Mekongu. 

Cesta byla nejednoducha. Vcera jsme meli vyjet v 5,45 vlakem,nasi oblibenou a levnou 3. tridou. Kdyz jsme kraceli rannim mestem na vlak,cumeli jsme,jak to tu jeste zije. V centru belosi, o kus dal si uzivali volna mistni. 

Pruser nastal na nadrazi. Nas vlak byl stale vice opozden,kdyz uz to delalo 550 minut,prebukovali jsme si listek na jiny expres za trojnasobnou cenu. Zato jsme meli sedadla jako v letadle, svacinku,obed a zase svacinku. Ve vlaku jsme potkali dobreho kolika z Holandska. Pan ma 78 let a je se svou take starsi zenou na 3 mesicni ceste po regionu. Dyl to nejde,ma strojek na srdci a jeho kardiochirurg ho musi zkontrolovat a pripadne dobit... 

Vecer jsme prestoupili na jiny vlak do 3.tridy a celou noc jeli do Ubonu. To je mesto v sv. Thajsku,kde za vietnamske valky byla jedna z americkych zakladen a odtud se litalo bombardovat Vietnam a prilehlou cast Laosu. 

My jsem projeli cele mesto cestou na hranici do Laosu. Vyrizeni viza a vstup probehly bez problemu,kde se na to hrabe Mauretanie a Senegal. Pak jsme nastoupili do takoveho povozu,co tu tvori verejnou dopravu. Je to pick up,na korbe ma nastavbu pro cca 15 lidi a neuveritelne mnozstvi nakladu, treba 20 skutru... Jenze tento povoz cekal,az se naplni. Nalakali jsme finsky blondaty par,par mistnich prislo,ale furt to bylo malo. No cekali jsem asi dve hodiny a Jirka zacinal nemit rad Laos.Naproti nam sedela mala holcicka a jedla cervy zalite v medu. S rozkosi si ty delsi vytahovala. 

Asi 45 km jsme jeli do mesta Paxe. Krajina, domy,lidi jsou podobni jako v Thajsku,jen tu na rozdil od cistouckeho Thajska maji kolem silnice bordel,PETky,igelity... 

Paxe to je neuveritelny chaos,na Indii jeste nema,ale skoro. Mumraj na desatou. Nam se podarilo zasponzorovat dva riksaky - nejprve nas jeden odvezl na autobusove nadrazi cca 8 km daleko,abychom zjistili,ze nas bus odtud nejede. Druhy nas odvezl na vychozi misto, kde nas odchytil nahanec do naseho mista pobytu. Zase se cekalo,nez se povoz naplni. Ti,co uz se usadili,si sli nakoupit,mezitim pristoupili dalsi a kdyz se nejelo,sli si nakoupit taky ... Jo jeste si na zaver sel ridic pro maso.Jirka opravdu Laos po teto zkusenosti nemusi. 

Nakonec se nam podarilo dojet do vesnicky na brehu Mekongu,uz nas cekal mistni podnikatel s nabidkou ubytovani s horkou vodou za celych 40 000 kipu,coz je zdejsi mena a je to sto korun. Takze kazdy nosi velky stos bankovek,co nic neznamenaji. 

Tady trochu chcipl pes,jsou tu blede tvare,ale ne ty parici jako v Bangkoku a Chiang Mae.Ale vse tu koupite,lidi vypadaji spokojene a ne chude,jak by clovek ocekaval.A jak vidite,je tu verejny internet. Nejvetsi atrakci je tady zatim ta doprava, do mesta by se nam se skutrem nechtelo. 

Zitra se chystame na vylet ke zdejsi atrakci a pak objevovat prirodu v oblasti 4 000 ostrovu. 

Toz se tam u nas mejte a ozvete se,co podnikate. Jana a Jirka 

14.brezna 2014 z Kambodze 

Tak jsme se premistili do dalsi chude zeme a zazitky od posledni zpravy z Champasaku byly pekne,casto i silne. 

Laos ma dve pamatky a jednu z nich jsme tedy v Champasaku navstivili. Jeli jsme na kole, no spis na necem,co u nas konci na skladce,ani to nebrzdilo. Samotny palac Wat Phu byl ale zajimavy. U umeleho jezera se opravuje a s kamennymi bloky ma velky jerab a nekolik lidi co delat. Jak to delali pred tim tisicem let,to by nas teda zajimalo. Pak tam byly dobre schody,skoro kolmo do nebe. V tom vedru parada. Sikmoocci tam sli,protoze nahore je nejake posvatne misto,vetsina bledych tvari se na to v tom vedru vybodla. My ne. Jeste ze kolem schodu nas trochu stinily krasne kvetouci plumerie,laosky narodni strom. Jirka si na pamatku koupil svatou snurku na ruku. 

20 km na mistnim kole nas tak vycepalo, ze poznavat vecerni zivot na vesnicich kolem Mekongu jsme sli radsi pesky. Vzpomeli jsme si na svycarskou rodinku,co jsme potkali na hranici Laosu. Tatka za kolem vozik s malym deckem a mnoha vecmi. Mamka na kole vetsi kufry jak my na motorce. 

12.brezen dopoledne,to byl extra silny zazitek. Protoze jsme usoudili, ze folklorniho cestovani bylo dost,zakoupili jsme do dalsi destinace listky na cestu minibusem a clunem. Jasne,na trajektu pres Mekong a pak pohodlne 100 km na jih. Krome nas tak ucinilo dalsich 15 bledych tvari. V 8 rano nasedame do pekneho minibusu. Ridic,majitel guesthousu ma s sebou rocni vnucku v pamprskach a porad se smeje. Brzy jsme pochopili,ze nam. Minibusem jsme ujeli cely 1 km,pak jsme byli vysazeni na brehu Mekongu i s bagly a na mistnich uzkych lodickach jsme prejeli pres reku. Tam jsme cekali jiny minibus. Ale ten necekal nas. Po dvou hodinach prijel autobus,takovy trochu lepsi kostitras,plny bledych tvari. My jsme ukoristili sedadla,zkusenosti z patecnich komunistickych nocnich rychliku na Slovensko se stale hodi. Nekolik spolucestujicich zustalo stat,tak jim v hospode ridic pujcil plastove zidlicky. Ale stejne tri stali celou cestu, to byl ten V.I.P.minibus. 

Ale dal to bylo prima. Na lodicce jsem se prepravili na ostrov Don Det. U hranice laoskokambodzske je 50 km usek se 4 000 ostrovy,takovy maly raj na zemi s palmami. Ubytovali jsme se v drevene chaticce s terasou s hamakami primo nad rekou a vyrazili na vylet kolem ostrova a po moste na dalsi ostrov Don Kho. Most tu postavili Francouzi. V techle mistech se totiz az 14 km siroky Mekong zuzuje a tvori vodopady,no spis velke pereje. S nasi Palavou bychom to asi sjeli ... Jenze kvuli tomu neni Mekkong splavny,tak tu Frantici postavili most a nejkratsi zeleznici sveta dlouhou 7 km,aby naklad mohli prepravit pod pereje. Po ni tu zbyla lokomotiva. 

V tomto raji je taky najlevnejsi pivo v regionu. Tak jsme si ho uzili, za 25 kacek 0,6 litru. 

Zbytek dne sjem si uzivali peknou symbiozu mezi zivotem mistnich obyvatel a mladymi navstevniky z celeho sveta. Treba mlady Nemec,ty mam rada,protoze si s nima dobre pokecam. Po skole tri roky pracoval, bydlel v malem byte a setril a nic si neuzival,aby mohl vyjet na rok  do sveta. Ted je 4 mesice v Asii a pak preleti do Afriky do Malawi,Botswany a podobnych zemi. Proste do zemi,kde jeste nevladne kapitalismus,jak rikal. Ve vychodni Evrope jeste nebyl. 

Tak jsme vahali,zda tu odpocivat a koupat se v rece, anebo jet dal. Jak jsme se rozhodli je asi vsem znamym jasne, proste jsme beguni. Zase jsme se rozhodli pro turisticky autobus, je to drahe, ale udelali jsme dobre. Byl pohodlny,klimatizovany a sedeli jsme hodne vysoko. Jeli jsme pres den a byla to vyhlidkova jizda hlavne odlehlou severni Kambodzou, pro Jirku nejchudsi zemi,co kdy videl. Indie je horsi. Bida kolem cesty a cesta ve vystavbe plna prachu a der a vymolu. Ty lidi v tom prachu ve svych domcich bez oken a bez dveri musi leta zit. Dobry offroad. Po nekolika hodinach pomale jizdy jsme dojeli k rece Mekong a vse se zmenilo. To si clovek uvedomi zivotadarnost takove reky. 

O pul seste vecer jsme meli prijet do jakehosi provincniho mesta a prestoupit a v sedm jet dal. Prijeli jsme v osm,pripoj cekal a my jeli do Siem Reapu. Tam jsme meli byt o pul desate a prijeli jsme o pul druhe v noci. Bylo nas vic. Rozebrali si nas tuktukari .Tuk tuk je mistni motoriksa. Ke skutru je na zadnim sedadle pridelan velky naves s posezenim pro nas i mistem pro nase bagly. Tuktukar nas dovezl do jineho hostelu,nez jsme chteli,ale cena dobra,10 dolaru za pokoj s koupelnou a fakt velky a cisty, tak jsme tu zustali.No reste to jinak ve dve v noci. 

A ejhle, uz je dnes. Prosli jsme si mesto, smlsli nejake jidylko. A proc tu jsme ? 7 km odtud je Angkor, podle mnohych cestovatelu,i tech,co nemaji radi turisticka centra. nejpozoruhodnejsi pamatka sveta. Dnes to jdem omrknout a zitra tam stravime cely den a dame vedet, jak to citime my. Rozhodujeme se ze dne na den. ale chybi nam ta absolutni svoboda,co mame na motorce.S motorkou jsme nezavisli na cemkoliv,jen my, priroda a lidi kolem nas. V Kambodzi je jizda na motorce dost nebezpecna, takze to vypada na navrat do Thajska a jeste nejaky motovyletek. No nechme se vsichni prekvapit. 

Je 12:54 pm, u vas brzke rano, jdeme do sprchy a vypit dalsi hektolitr vody a pak se vydame na cestu. Jana a Jirka K. 

  15.brezna vecer 

Kambodza umi prekvapit.Treba pri prijezdu na hranici k vam pristoupi pani v pekne uniforme, k hlave vam prilozi jakysi pristroj,samopal to neni, pristroj piskne a tak oznami,ze jste bezinfekcni. O tom dostanete potvrzeni. 

Na hlavni pamatku Angkor plati vstupne jen cizinci,a to 20 USD. Pri zakoupeni vstupenky jste vyfoceni a ta skvela fotka je hned vytistena na te vstupence. Vstupenku koupite na jedinem miste asi 5 km pred vstupem do arealu.

Kdyz jste v hotelu,nechate pred hotelem boty a dovnitr jdete bosky. Boty na vas do rana cekaji venku. Vyzouva se teda i v Laosu, treba pri vstupu do muzea nebo na spolecny zachod. 

Taky se tu smlouva podobne jako v arabskem svete,a to nemame radi. Cena se da usmlouvat treba na ctvrtinu. My smlouvame umirnene, je nam blby bazirovat na jednom dolaru v tyhle chude zemi,na druhou stranu nechceme byt za uplne blbce. 

A co ta pamatka Angkorske chramy ? Asi jako vsechny takove pamatky, v knizce ci zemepisnem filmu lepsi jako ve skutecnosti. Jirka ma jasno. Proc takove nesmyslne obrovite stavby staveli ? Za tu drinu a prachy si obyvatele mohli blahobytne zit. Misto toho postavili vedle sebe na velike plose mnoho mest a chramu z kamene, tisice vytesanych vyjevu do kamene, no je to pekny,ale na nas toho je nejak moc pohromade. A za 300 let to opustili. 

A ta dzungle okolo je asi nejvetsi zklamani na tehle ceste. Dle nas je to les na suche a prasne zemi. Jasne,stromy jsou vetsi a maji velke listy a botanik by jasal,ale pro nas je zdejsi dzungle normalne hnusny listnaty les. Takze treking dzungli nebyl dobry napad a lepsi je vzit na celou dobu tuk tuk. Vyhoda pesiho treku je asi ta, ze vidite, jak travi domorodci sobotu u spinave reky a koupaji se obleceni v riflich a suknich a satcich... Taky identifikujete zlutou Fantu,co se tu prodava vedle normalni Coca coly, jako benzin. A lepe vidite do vesnic, ktere jsou tu mezi chramy.  

Uz jsme tu objevili mistni nahradu dochazejici slivovice s krasnym jmenem Mekong whisky, vetsi tretinka za 1.5 dolaru. To je jako velke pivo. Hadejte,co pijeme? 

Na zaver setkani se zajimavymi lidmi. V hotelu se s nami druzi tri dvacetilete Svedky,jsou tu v Indocine na tri mesice, jedou do Vietnamu,Ciny a tak jak tu je zvykem. Na Angkor watu jsme potkali ctyri Cechy v nasem veku,zaleteli se sem z Thajska. Ve meste nas identifikovali tri mladi Prazaci,dve holky a jeden kluk. Byli moc mili,prijeli sem z Vietnamu,kde se jim moc nelibilo, ted jsou tady a pres jizni pobrezi se vraceji do Vietnamu. Pokecali jsme a vymenili zkusenosti. 

A jak dopadl nas rebus,kam pokracovat ? Pomohl nam synuv mejl, kde nas upozornoval, ze dovolena znamena odpocivat a uzivat si a ne chrtit porad nekam. Pominu,ze jsme stastni lide a mame dovolenou cely rok. Vzali jsme si jeho moudra slova k srdci a rozhodli se nechrtit do jizni Kambodze i do jizniho Thajska a vyhralo to Thajsko. Rano v 8 razime busem do Bangkoku,pres den, at vidime krajinu. A pak vlakem na jih. Jenze pred chvili jsme zjistili, ze mame bezvizovy styk do Malajsie, to je hned za jiznim Thajskem. Benzin za devet Kc, pekne silnice a skutr za dve stovky na den. Takze Alea acta sunt,kdo neumite latinsky to znamena Kostky jsou vrzeny, a my i vy se nechame prekvapit,jak to dopadne. 

Je sedm vecer,odchazime veceret do domorodeho bistra,uz jsme tam byli vcera,bylo tam dost lidi a v televizi davali nesmyslny sport,kdy se lidi mlatili,kopali do sebe,tahali se za vlasy a stovky lidi tomu v hledisti fandili. V ulicich se tady lidi nervou, mali kluci hraji fotbal a velci kluci volejbal. A holky vybijenou s botama. Jo a kousek odtud je domoroda posilovna a tam spousty kluku posiluji. A to je uz fakt vse. Mejte se vsichni,co jste docetli az sem, bpf jako my. 

 19.brezna 2257 Na motorce jiznim Thajskem c.1 

Tak za prve.To datum neni preklep.ani jsem nezblbla ze slunka ani nepisu v horeckach diky malarii nebo horecce dengue. Proste u nas se rok pocita od narozeni Krista,tady souvisi letopocet s Budhou. Akorat nevime jak, protoze v Laosu to maji jeste o 60 roku jinak. 

Za druhe: jsme v jiznim Thajsku, konecne zase svobodni a nezavisli,protoze mame pro zmenu skutrika Yamahu. 

Se svymi  zpravami jsme skoncili v Kambodzi. Vecer pred odjezdem jsme stravili na tocenem pive v hospode s ceskym parem cca tricatniku. Ti jsou tu na kolech od prosince, navic si projeli kus Vietnamu a vraceji se v dubnu.Molodci, co je vsak hlavni, miluji jako my Balkan a v lete se tam zivi jako pruvodci pro CK Adventura. 

Cesta do Bangkoku stala pouhych 10 dolaru na osobu  a za to jsme si uzili tri dopravni prostredky, hodiny cekani, seznameni s dalsimi Cechy,tentokrat z Ostravy. Na thajske hranici si uz podruhe zadali do svych systemu otisky vsech 10 prstu a jeste fotku zornicky. 

Na jih jsme zase jeli nejlevnejsim vlakem. Ovsem na zachode i on ma sprchu na omyti zadecku. 700 km jizne jsme si chteli pujcit motorku,ale na zapadnim pobrezi Malajskeho poloostrova to nejde,odtud se jen jezdi na ostrovy. Tezky zivot prukopnika. Tak jsme pres zelene vnitrozemi prejeli domorodym busem do Krabi a tam jsme si vcera koupili svoji svobodu, Jamahu 125. Za 200 bathu,to je 130 korun za den. Dobra cena za svobodu. Tak jsem si vzpomnela s tou svobodou na nepekne zazitky ze severniho Thajska a Kambodzi. Tam pochytaji male ptacky do klece a za penize jim muzete koupit svobodu,to jest zaplatite a oni je pusti z te klece.. Ti rafinovanejsi obchodnici se svobodou si oblekaji tricka s pandou a znakem svetove ochrany prirody. 

Zpet do Krabi. Vyrazime opet se stanem,tentokrat bez mapy,ty tu nejsou k mani. Dostali jsme planek. Je tak prehledny,ze ani mistni taxikari nedokazou najit,kde prave jsou. 

A tak jsme si vcera jeli kus od more a obcas si zabocili k mori,vykoupali se a jeli dal. Jestli si myslite,ze je to tu hezci nez na Jadranu, tak to neni. Akorat sviti v breznu slunko a voda je tepla. 

Odpoledne je odliv a az do vecera a rano zase. Spali jsme nad bahnem, v nemz byly uvizle lode. V noci, kdyz stoupla voda,odpluli rybari na more a asi se hodne divili,co to tam je za stan. 

Dnes jsme 23.den na ceste. Dopoledne jsme hrali hru Najdi koupaci plaz. Vzdycky jsme odbocili smer Nejaka beach a skoncili v pristavu,ze ktereho se na tu plaz jezdi lodi. 

Pak nas ta hra prestala bavit,tak jsme jeli primo na ostrov Phuket a tam jsme si tu plaz nasli. Taky jsme dostali mapu ostrova. A ted jsme nasli internet a mohli vam napsat. 

Trocha prdebezne statistiky neuskodi. Jsme 23.den na ceste, letadlem jsme leteli 10 000 km,na motorce, vlaky,autobusy,minibusy,lodemi,tuk tuky a dalsimi tezce pojmenovatelnymi vozidly jsme ujeli skoro 7 000 km. Navstivili jsme tri nove zeme, videli tri pamatky UNESCO a furu zajimaveho. Za to vse jsme zatim utratli necelych 17 000,samozrejme bez letenek. 

Dalsi zpravodajstvi bude vice o motoceste. 

Jana a Jirka 

21. brezna,Na motorce jiznim Thajskem c.2 

Vite, proc jsou na v morich a v  oceanech ostrovy ?

No prece aby je mototrempi mohli objet nejlepe na motorce, v nouzi autem. 

Pukhet  je nejvetsi thajsky ostrov a nas sedmy objety po Korsice, Korfu, Lefkade, Kube, Sardinii a Sicicilii. Jeste jich par zbyva,ze... 

Vlastne Pukhet neni jeden, po prozkoumani vime, ze jsou tri Pukhety. Vychodni domorody. Plny lidi, odpadku, sem tam jezdicich skutru a aut. Tam jsme potkali jedine belochy, Polaka s manzelkou. Tady samozrejme na skutru, doma jezdi na Gold Wingu. Moc nam pan zavidel nasi cestu,jeho zena pry odmita ve stanu spat. 

Pak je jizni Pukhet , takovy mis mas turistu a domorodcu,na zapade jsou i plaze. Plaze pisecne a more teple, ale ten mumraj kolem,tam bychom dovolenou netravili. Je tam nejvic lidi,a to neni sezona. Plaz,za ni zaparkovane skutry a auta a pak silnice s hnusnym provozem. A pak obchudky,hotely ... A vsude slysis a ctes rustinu. Kdyz chces klid, musis lodi na nejaky ostruvek. Ale jestli je tam klid,to vlastne netusime. Jo a taky vsude odpadky,a ne nejake nove,ale dle vzhledu letite. 

Stredni cast zapadniho prostredi vypada tak,jak jsme si mysleli, ze to bude vypadat vsude. Pekne hotely a bungalovy, upravene okoli,tedy vetsinou, ciste uklizene plaze. V devet je dnes mistni holky zametaly. Kolem vede nova asfaltka, na ni jsou pekne zatacky. Ale je to jen maly kousicek z celkoveho pobrezi. Dokonce jsme tu nasli i mistecko, kde by se dalo zit ve stanu skoro jako Robinsoni, zajemcum prozradime,kde to bylo. 

Jinak mame pocit, ze tu vladne spolecne turisticka mafie a mistni urednici,kteri nechteji,aby se tu nekdo toulal individualne jako my. Sice dostanete mapy. mame tri a kazda je trochu jina,nejlepsi je ruska psana azbukou. Ale na mapach jsou sice plaze, ale krome hlavniho zadna mesta, pres ktere se mate k plazim propracovat. Na hlavni silnici je nekdy  odbocka k plazi, ale pokud neni plaz hned za rohem, dalsi sipky uz nenajdete a jedete podle slunce a dotazu. Koupit benzin muze byt taky problem. Jeste ze se tu u silnic prodava ve flaskach. Zdejsi ridici taky maji pokyn blede tvare ignorovat,nedavat jim prednost, predjizdet 3 cm od nich. To aby si ten turista ci cestovatel najal taxik ci zajezd s mistnimi cestovnimi agenturami a ne drze si jezdil stovky km po svem ... 

Ale ne,ze bychom si stezovali. Jsme svobodni a stastni. Tak to je. Za chvili opustime Pukhet a pojedeme jeste po pobrezi na sveer,kde to ma byt pekny. A pak se vnitrozemim zacneme vracet do Krabi, kde nas ceka tezky ukol. Najit pujcovnu motorek, kde jsme si pujcili nas skutr. 

Jana a Jirka 

P.S. Pro motorkare  aneb Srovnavat se nema 

Verni ctenari vedi, ze jsme byli na severu Thajska nadseni z naseho skutru Honda 150. Ted mame Yamahu 125.  Mensi obsah je znat,jeden prudky kopec jsme tu nevyjeli, musela Jana sesednout a dojit pesky. Stopadesatka by to zvladla, 

Yamaha ma za to vetsi kola, lepsi perovani a je lepsi do terenu, treba hlubokeho pisku. Veze opet velky batoh,Jirka ho ma mezi nohama, nas dva a maly batoh,co ma Jana na zadech. Kde je treba,jede i osmdesat, Honda jela i sto. Jede za dva litry na sto kilometru. Pri cene 24 korun za litr tedy temer zadarmo. 

 23.brezna, Na motorce jižním Thajskem č.3 

Se starim prichazi moudrost. Nekdy prijde stari samo. To doufejme neni nas pripad. Ale se starim prichazeji dva Nemci. Ten jeden jmenem Alzheimer obcas u nas zaklepe. Treba kdyz jsme psali, ze Pukhet je nas 7.objety ostrov. To neni pravda. Je 14.Nejmin. Prictete Island, Pelopones, Tenerife, Saint Miguel ,to jsou Azory,Velka Britanie a Irsko. 

Ve dve jsme vratili nasi skvelou Jamahu. Ujeli jsme s ni 901 km. Tak,jak jsme to vzdy odsuzovali. V sandalkach, tricku a kratasech. A to jsme jeli klidne osmdesatkou,i devdesat naskocilo.. 

O mori jsem psala, podobne je to i na sever. Jeden den jsme stravili ve vnitrozemi. Na jedne odbocce z odbocky byli okolo nas najednou sami sloni a slunata. Kolem reky,kde byly same balvany a trocha vody. Posleze se zacali rojit lidi v prilbach a plovacich vestach a rafty. Jak tu proboha chteji raftovat ? Jednoduse, v umele nadrzi se povoli stavidla,pusti vodu,asi jednou denne, a 90 raftu vyrazi. Fakt jsme je pocitali. Takze jsme se ocitli na zajezdu Rafting,obed,jizda na slonovi  za par tisic bahtu. 

Dobry zazitek byla sklizen obrovskych ostnatych plodu z palem, banany ani kokosy to nebyly. Borec s 10 m dlouhou tyci na konci s nozem je orezaval.Docela makacka. 

Vnitrozemi tady,to jsou same palmy. Kilometry dlouhe krasne rovne rady ... 

Ted mame po 25 dnech putovani odpocinkovy den u more, bydlime hned u plaze,jsme osprchovani. Doted jsme vsech 5 noci byli ve stanu a sprchovali se jednou na plazi. Po 12 dnech jsme tu potkali Spanely,co jsme se bavili v Laosu. Svet je malej,staci vzit bagl a vydat se na cestu... 

Zitra ve tri jedeme do Bangkoku,to bude posledni folklorni prejezd, tam budeme rano, a odpoledne letime do Dubaje a HOME. Takze posledni zpravodajstvi bude uz z Brna. 

Jana a Jirka  

Aktuálně 27.března 2014, Brno 

Vše jednou končí, a tak skončila i naše cesta po jihovýchodní Asii. Závěr už byl bez silnějších zážitků. Noční cestu busem jsme přežili. V Dubaji jsme si v místních novinách přečetli, že to není až taková samozřejmost. Na silnicích,hlavně v nočních autobusech, umírá na počet obyvatel tolik lidí, že hůř na tom na světě je jen Dominikánská republika a nějaký ostrůvek v Pacifiku. 

V den návratu jsme také oslavili 32.výročí naší svatby. Důstojně, v Kambodži jsme se od jiných cestovatelů dozvěděli, že pokud se čeká déle v Dubaji na spoj,lze si vzyvednout voucher na jídlo, v našem případě na snídani. A tak jsme si poprvé v životě hodovali v předražených letištních hospodách ... Další oslava proběhla v letadle Emirátů z Dubaje do Prahy. Personál se skládal z 12 národností a uměl dohromady 13 jazyků. A kromě skvělého jídla (další snídaně a oběd) se tu jako u jedné z posledních  leteckých  společností   servírovala i whisky nebo kafíčko s Baillys. 

Teď nás čeká Vítání jara u nás v Pozďatíně a příští týden zpracování fotek,specielní článek pro motorkáře a doplnění fotoalba. 

Jana a Jirka

 


 

 

Náhledy fotografií ze složky 2.Jižní Thajsko na skútru

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář